Ahoj všichni z Porno je lož!  Díky sdílení na facebooku se mě na vás vyptávala i kolegyně z práce, nevěřící, silně ovlivněná démonem bdsm. Kéž by si u ní Bůh něco z toho použil... Jsem obrácená asi rok a půl, před tím jsem byla v ezoterice a new age. V době před obrácením jsem začala mít sklony k bdsm (to ještě nebylo tak veřejně propagované jako dnes tím slavným bahnem 50 odstínů), tekže jsem i ráda že upozorňujete na to co je to za hnus. Svůj sexuální život jsem odstartovala v 15 letech, se starším klukem který mě měl vyloženě jenom jako hadru na "sex". (Dneska je mi jasné že byl nejspíš častý konzument porna, absolutně se neuměl chovat k holce a šlo mu hlavně o to se co nejrychlej "vystříkat") Z toho vztahu jsem si odnesla jen další mindráky, kterých jsem už tak měla víc než dost. Rozešla jsem se s ním po pár měsících, ale ještě dlouho po tom za mnou dolézal a citově vydíral (dokonce i sebevraždou vyhrožoval). Když jsem se trochu vzpamatovala, začala jsem chodit se svým kamarádem, ten byl úplně jiný, slušný hodný kluk. Jenže já si toho asi nedokázala vážit, nebo nevím, ale jednoho dne jsem ho podvedla s tím bývalým, přestože už mi byl odporný a spíš mi ho bylo líto. Když jsem od něj šla, připadala jsem si hrozně. Doma to na mě pak dolehlo ještě víc, nadávala jsem si že jsem kurva a jen ubližuju, a snědla jsem hrst léků s tím že snad umřu nebo se aspoň nějak vytrestám. Zvracela jsem 3 dny ale neumřela jsem. Přiznala jsem se k tomu, a přestože mi odpustil, už jsem se mu nedokázala podívat do očí a rozešli jsme se. Od té doby se mi myšlenky na sebevraždu často vracely při různých úzkostných a depresivních stavech. Současně s tím jsem se začínala zajímat o duchovno, začala jsem objevovat ezoteriku a východní filozofie. Párkrát jsem se sešla s jedním klukem z internetu, který tvrdil že dělá jógu a já si moc chtěla o těch věcech s někým popovídat. Nakonec se z něj ale vyklubal další nadrženec. Já byla tak naivní že jsem mu k tomu dala příležitost, když jsem s ním šla do lesa (dodnes nechápu jak jsem mohla být tak blbá) a souhlasila se "vzájemným posíláním energií". Nakonec to skončilo "jen" líbáním a když si začal vynucovat sex, tak jsem odmítla. A divím se že mě neznásilnil, ale nejspíš ho překvapilo to, že jsem se vlastně ani nebránila, jen jsem mu klidným hlasem opakovala, že ne. Kdybych se bránila, nejspíš by ho to ještě vyprovokovalo. Možná už tenkrát mě Bůh takto ochránil a já o tom ani nevěděla. nakonec jsem se jenom "musela dívat" jak si ho přede mnou vyhonil. Pak jsem měla nějaké "vztahy" na dálku přes internet, kdy jsme si jen psali. V 18 letech jsem poznala svého několikaletého partnera. Byl o 10 let starší a konečně to byl chlap, který se choval "normálně". Připadal mi pozorný, gentleman, ... Měl za sebou promiskuitní minulost a pár bolavých rozchodů, a už chtěl holku se kterou bude navždy. A to se mi samozřejmě líbilo. Bylo to hlubší než ty předchozí vztahy, ale udělali jsme chybu (tenkrát nám to nepřipadalo jako chyba) že jsme spolu začali spát hodně brzo. Ale mně to nevadilo, choval se jinak než ti předchozí, šlo mu o to aby se to líbilo mně a pomohl mi trochu zahojit některé rány a komplexy z minulosti, a já jemu taky. Toužila jsem po rodině a vlastním bydlení, chtěla jsem se vdát, ale nakonec jsme spolu začali bydlet jen tak, "na hromádce". Přesto že jsem ho měla pořád ráda, nějak ten vztah začal chladnout. Myslela jsem že společné bydlení to vyřeší ale nevyřešilo. Dost se mi snížila chuť na sex a to se mu nelíbilo. Začala jsem ze sebe mít znovu mindráky, že jsem "frigida", a cítit kolem toho úzkost. A on tomu taky zrovna moc nepomáhal, když mi dával najevo, že je z toho otrávený. Připadala jsem si že jsem nějak selhala jako žena a mrzelo mě že mu to vadí a nemá větší pochopení a empatii, ale neměla jsem odvahu s ním o těch věcech otevřeně mluvit. Myslela jsem že je to moje chyba. Uvědomila jsem si ale, že mi ke vzrušení pomáhají takové věci jako chycení pod krkem nebo "tvrdší sex", slovní ponižující nadávky atd. Ale ani jsem si neuvědomila, že tam už nejde o ten sex jako takový, ale že mi dělá dobře to samotné ponížení a pocit podřízenosti. Prožitky které to vyvolávalo ale nebyly jen o sexuálním vzrušení, bylo to něco mnohem víc. Teprve potom jsem zjistila že takové věci existují pod zkratkou bdsm a začla brouzdat po internetu (do té doby jsem měla o těchto deviacích jen hodně malé představy, co vše to zahrnuje) Začala jsem ho v tom podporovat, on souhlasil, ale pak už některé moje choutky byly na něj příliš, a o některých jsem se mu styděla vůbec říct. Jenže už to bylo ve mně, ten démon, a nešlo to vrátit zpátky. Na jednu stranu jsem po tom toužila jako po nějaké droze, na druhou stranu jsem vnímala že to nevede k ničemu dobrému. V té době jsem se dala dohromady s jedním přítelem, z počátku jen kamarád ale brzo to přerostlo v něco víc. Nebyl to žádný dominant, spíš naopak, ale byl jedním z důvodů proč jsem se s tím dlouholetým přítelem rozešla. Myslela jsem si že ty deviantní touhy prostě nějak zazdím a budu chodit s tím kamarádem. Jenže krátce po mém rozchodu jsem se s ním vyspala a od té chvíle jsme byli jak dva cizí lidi, občas ze slušnosti zpráva na fb, jak se máme, a to bylo vše. V prázdném bytě ve kterém jsem zůstala jsem začla opět s ezoterikou ale už jsem nestála o nějaké pohádky které si navzájem odporují, chtěla jsem konečně najít Pravdu. Už to hodně zkrátím... Ježíš mě usvědčil ze všeho, jeho čistota a majestátnost, kterou jsem teprve tehdy začla nějak víc vnímat (dřív to pro mě byl jen léčitel, učitel a takový "hipík" který měl všechny rád). Chytila jsem se jako jediného pevného zábradlí jeho slov "Já jsem Cesta, Pravda i Život". Nevěděla jsem ani jestli opravdu existuje, až jednou v noci jsem k němu začala v slzách volat aby se mi dal poznat. Že už nechci takto žít, že chci žít s ním, jinak to nemá cenu a končím. Ani jsem nevěděla jestli odpoví, ale odpověděl.  Vnímala jsem najednou jeho přítomnost a s ní přišlo takové uklidnění a pocit bezpečí. Věděla jsem, že to je rozhodující moment mého života. Do té doby a ještě nějakou dobu potom jsem vůbec nevěděla, že existuje pojem znovuzrození a co to znamená, ale od toho dne se ve mně něco změnilo. Dostala jsem nové srdce které toužilo být odevzdané jen Ježíši. Zatímco ta zdeformovaná touha po podřízení v bdsm vede jen do závislosti a smrti, tahle čistá odevzdanost Bohu vede k životu a skutečnému naplnění. Teď je to rok a půl od obrácení, mezi tím jsem se s jeho pomocí uzdravovala postupně od různých věcí, hlavně v té sexuální oblasti. Po manželství a rodině pořád toužím, ale už je to On, kdo je na prvním místě, a chci aby mi mého ženicha vybral Otec, který nás oba stvořil a ví o nás vše. Věřím že někde na světě ten muž je, a i když ještě nevím, kdo to je, už teď ho miluju a chci mu být věrná tělem i srdcem. Zatím si ani neumím moc představit vztah se znovuzrozeným křesťanem. Ale vím že bych ho chtěla podporovat ve víře, a ne naopak stahovat k hříchu. Z toho mám trochu strach. Nechci už nikomu ublížit a už vůbec ne bratrovi v Kristu. Tak to je můj příběh, ani nevím proč, ale měla jsem chuť vám ho napsat. Když jsem někde říkala své svědectví, mluvila jsem vždycky jenom o té stránce svého duchovního hledání. Tuhle vztahovou stránku svého života nikde nezmiňuju. Ono to ale šlo zároveň jedno s druhým a souviselo. Mějte se krásně, ať vám Pán žehná ve vaší službě. Je to moc potřeba, děláte dobrou práci. Ahoj

BDSM: Na jednu stranu jsem po tom toužila jako po

nějaké droze, na druhou stranu jsem vnímala že to

nevede k ničemu dobrému ...

Ružové Blogy
Loading ...
Loading ...
Ružové Blogy

BDSM: Na jednu

stranu jsem po tom

toužila jako po

nějaké droze, na

druhou stranu jsem

vnímala že to

nevede k ničemu

dobrému ...

Ahoj všichni z Porno je lož!  Díky sdílení na facebooku se mě na vás vyptávala i kolegyně z práce, nevěřící, silně ovlivněná démonem bdsm. Kéž by si u ní Bůh něco z toho použil... Jsem obrácená asi rok a půl, před tím jsem byla v ezoterice a new age. V době před obrácením jsem začala mít sklony k bdsm (to ještě nebylo tak veřejně propagované jako dnes tím slavným bahnem 50 odstínů), tekže jsem i ráda že upozorňujete na to co je to za hnus. Svůj sexuální život jsem odstartovala v 15 letech, se starším klukem který mě měl vyloženě jenom jako hadru na "sex". (Dneska je mi jasné že byl nejspíš častý konzument porna, absolutně se neuměl chovat k holce a šlo mu hlavně o to se co nejrychlej "vystříkat") Z toho vztahu jsem si odnesla jen další mindráky, kterých jsem už tak měla víc než dost. Rozešla jsem se s ním po pár měsících, ale ještě dlouho po tom za mnou dolézal a citově vydíral (dokonce i sebevraždou vyhrožoval). Když jsem se trochu vzpamatovala, začala jsem chodit se svým kamarádem, ten byl úplně jiný, slušný hodný kluk. Jenže já si toho asi nedokázala vážit, nebo nevím, ale jednoho dne jsem ho podvedla s tím bývalým, přestože už mi byl odporný a spíš mi ho bylo líto. Když jsem od něj šla, připadala jsem si hrozně. Doma to na mě pak dolehlo ještě víc, nadávala jsem si že jsem kurva a jen ubližuju, a snědla jsem hrst léků s tím že snad umřu nebo se aspoň nějak vytrestám. Zvracela jsem 3 dny ale neumřela jsem. Přiznala jsem se k tomu, a přestože mi odpustil, už jsem se mu nedokázala podívat do očí a rozešli jsme se. Od té doby se mi myšlenky na sebevraždu často vracely při různých úzkostných a depresivních stavech. Současně s tím jsem se začínala zajímat o duchovno, začala jsem objevovat ezoteriku a východní filozofie. Párkrát jsem se sešla s jedním klukem z internetu, který tvrdil že dělá jógu a já si moc chtěla o těch věcech s někým popovídat. Nakonec se z něj ale vyklubal další nadrženec. Já byla tak naivní že jsem mu k tomu dala příležitost, když jsem s ním šla do lesa (dodnes nechápu jak jsem mohla být tak blbá) a souhlasila se "vzájemným posíláním energií". Nakonec to skončilo "jen" líbáním a když si začal vynucovat sex, tak jsem odmítla. A divím se že mě neznásilnil, ale nejspíš ho překvapilo to, že jsem se vlastně ani nebránila, jen jsem mu klidným hlasem opakovala, že ne. Kdybych se bránila, nejspíš by ho to ještě vyprovokovalo. Možná už tenkrát mě Bůh takto ochránil a já o tom ani nevěděla. nakonec jsem se jenom "musela dívat" jak si ho přede mnou vyhonil. Pak jsem měla nějaké "vztahy" na dálku přes internet, kdy jsme si jen psali. V 18 letech jsem poznala svého několikaletého partnera. Byl o 10 let starší a konečně to byl chlap, který se choval "normálně". Připadal mi pozorný, gentleman, ... Měl za sebou promiskuitní minulost a pár bolavých rozchodů, a už chtěl holku se kterou bude navždy. A to se mi samozřejmě líbilo. Bylo to hlubší než ty předchozí vztahy, ale udělali jsme chybu (tenkrát nám to nepřipadalo jako chyba) že jsme spolu začali spát hodně brzo. Ale mně to nevadilo, choval se jinak než ti předchozí, šlo mu o to aby se to líbilo mně a pomohl mi trochu zahojit některé rány a komplexy z minulosti, a já jemu taky. Toužila jsem po rodině a vlastním bydlení, chtěla jsem se vdát, ale nakonec jsme spolu začali bydlet jen tak, "na hromádce". Přesto že jsem ho měla pořád ráda, nějak ten vztah začal chladnout. Myslela jsem že společné bydlení to vyřeší ale nevyřešilo. Dost se mi snížila chuť na sex a to se mu nelíbilo. Začala jsem ze sebe mít znovu mindráky, že jsem "frigida", a cítit kolem toho úzkost. A on tomu taky zrovna moc nepomáhal, když mi dával najevo, že je z toho otrávený. Připadala jsem si že jsem nějak selhala jako žena a mrzelo mě že mu to vadí a nemá větší pochopení a empatii, ale neměla jsem odvahu s ním o těch věcech otevřeně mluvit. Myslela jsem že je to moje chyba. Uvědomila jsem si ale, že mi ke vzrušení pomáhají takové věci jako chycení pod krkem nebo "tvrdší sex", slovní ponižující nadávky atd. Ale ani jsem si neuvědomila, že tam už nejde o ten sex jako takový, ale že mi dělá dobře to samotné ponížení a pocit podřízenosti. Prožitky které to vyvolávalo ale nebyly jen o sexuálním vzrušení, bylo to něco mnohem víc. Teprve potom jsem zjistila že takové věci existují pod zkratkou bdsm a začla brouzdat po internetu (do té doby jsem měla o těchto deviacích jen hodně malé představy, co vše to zahrnuje) Začala jsem ho v tom podporovat, on souhlasil, ale pak už některé moje choutky byly na něj příliš, a o některých jsem se mu styděla vůbec říct. Jenže už to bylo ve mně, ten démon, a nešlo to vrátit zpátky. Na jednu stranu jsem po tom toužila jako po nějaké droze, na druhou stranu jsem vnímala že to nevede k ničemu dobrému. V té době jsem se dala dohromady s jedním přítelem, z počátku jen kamarád ale brzo to přerostlo v něco víc. Nebyl to žádný dominant, spíš naopak, ale byl jedním z důvodů proč jsem se s tím dlouholetým přítelem rozešla. Myslela jsem si že ty deviantní touhy prostě nějak zazdím a budu chodit s tím kamarádem. Jenže krátce po mém rozchodu jsem se s ním vyspala a od té chvíle jsme byli jak dva cizí lidi, občas ze slušnosti zpráva na fb, jak se máme, a to bylo vše. V prázdném bytě ve kterém jsem zůstala jsem začla opět s ezoterikou ale už jsem nestála o nějaké pohádky které si navzájem odporují, chtěla jsem konečně najít Pravdu. Už to hodně zkrátím... Ježíš mě usvědčil ze všeho, jeho čistota a majestátnost, kterou jsem teprve tehdy začla nějak víc vnímat (dřív to pro mě byl jen léčitel, učitel a takový "hipík" který měl všechny rád). Chytila jsem se jako jediného pevného zábradlí jeho slov "Já jsem Cesta, Pravda i Život". Nevěděla jsem ani jestli opravdu existuje, až jednou v noci jsem k němu začala v slzách volat aby se mi dal poznat. Že už nechci takto žít, že chci žít s ním, jinak to nemá cenu a končím. Ani jsem nevěděla jestli odpoví, ale odpověděl.  Vnímala jsem najednou jeho přítomnost a s ní přišlo takové uklidnění a pocit bezpečí. Věděla jsem, že to je rozhodující moment mého života. Do té doby a ještě nějakou dobu potom jsem vůbec nevěděla, že existuje pojem znovuzrození a co to znamená, ale od toho dne se ve mně něco změnilo. Dostala jsem nové srdce které toužilo být odevzdané jen Ježíši. Zatímco ta zdeformovaná touha po podřízení v bdsm vede jen do závislosti a smrti, tahle čistá odevzdanost Bohu vede k životu a skutečnému naplnění. Teď je to rok a půl od obrácení, mezi tím jsem se s jeho pomocí uzdravovala postupně od různých věcí, hlavně v té sexuální oblasti. Po manželství a rodině pořád toužím, ale už je to On, kdo je na prvním místě, a chci aby mi mého ženicha vybral Otec, který nás oba stvořil a ví o nás vše. Věřím že někde na světě ten muž je, a i když ještě nevím, kdo to je, už teď ho miluju a chci mu být věrná tělem i srdcem. Zatím si ani neumím moc představit vztah se znovuzrozeným křesťanem. Ale vím že bych ho chtěla podporovat ve víře, a ne naopak stahovat k hříchu. Z toho mám trochu strach. Nechci už nikomu ublížit a už vůbec ne bratrovi v Kristu. Tak to je můj příběh, ani nevím proč, ale měla jsem chuť vám ho napsat. Když jsem někde říkala své svědectví, mluvila jsem vždycky jenom o té stránce svého duchovního hledání. Tuhle vztahovou stránku svého života nikde nezmiňuju. Ono to ale šlo zároveň jedno s druhým a souviselo. Mějte se krásně, ať vám Pán žehná ve vaší službě. Je to moc potřeba, děláte dobrou práci. Ahoj
Winamp, iTunes Windows Media Player Real Player QuickTime